Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Skloňování jmen středního rodu podle vzoru „město“ – 2. p. mn. č.

Střídání samohlásky v základu slova

Ke střídání (krácení) samohlásky uvnitř slovního základu dochází ve 2. p. mn. č. pouze u několika podstatných jmen: dílo – děl, jádro – jader, jméno – jmen, játra – jater, péro/pero – per, záda – zad. Podstatné jméno léto (ve významu ‚roky‘) má i v dalších pádech mn. č. tvary: letůmlétům, letechlétech, letyléty.

Vkladné -e-

Vkladné -e- pro usnadnění výslovnosti je pravidelné u jednoslabičných slov a slov se dvěma (třemi) souhláskami před koncovkou -o.

Jednoslabičná podstatná jména

Vkladné -e- je pravidelné u jednoslabičných jmen: clo – cel, dno – den, jho – jeh, sklo – skel, zlo – zel.

Jména s dvěma (třemi) souhláskami před koncovým -o

Vkladné -e- bývá obvyklé u podstatných jmen, která mají před -o dvě (tři) souhlásky; jsou to jména se zakončením:

-stvo: božstvo – božstev, bratrstvo – bratrstev, členstvo – členstev, družstvo – družstev, horstvo – horstev, lidstvo – lidstev, loďstvo – loďstev, mužstvo – mužstev, obecenstvo – obecenstev, představenstvo – představenstev, včelstvo – včelstev, vodstvo – vodstev, zastupitelstvo – zastupitelstev,

-dlo: bělidlo – bělidel, čerpadlo – čerpadel, divadlo – divadel, držadlo – držadel, chapadlo – chapadel, jídlo – jídel, kormidlo – kormidel, křídlo – křídel, kyvadlo – kyvadel, lákadlo – lákadel, lepidlo – lepidel, měřidlo – měřidel, mořidlo – mořidel, mýdlo – mýdel, návěstidlo – návěstidel, opěradlo – opěradel, páčidlo – páčidel, plavidlo – plavidel, pravidlo – pravidel, rydlo – rydel, ředidlo – ředidel, říkadlo – říkadel, švihadlo – švihadel, vřídlo – vřídel, žihadlo – žihadel,

-tko: držátko – držátek, chrastítko – chrastítek, klekátko – klekátek, krmítko – krmítek, kružítko – kružítek, lízátko – lízátek, měřítko – měřítek, ořezávátko – ořezávátek, pravítko – pravítek, razítko – razítek, tlačítko – tlačítek, ukazovátko – ukazovátek, děťátko – děťátek, jehňátko – jehňátek, koťátko – koťátek,

ko: autíčko – autíček, kolečko – koleček, městečko – městeček, peříčko – peříček, sklíčko – sklíček a dále např. podstatná jména: bahno – bahen, číslo – čísel, fiasko – fiasek, jablko – jablek, jádro – jader, jařmo – jařem, kouzlo – kouzel, okno – oken, pásmo – pásem, peklo – pekel, plátno – pláten, pouzdro – pouzder, prkno – prken, žebro – žeber.

Vkladné -e- však není u slov: bendžo – bendž, gesto – gest, hejno – hejn, hnízdo – hnízd, korzo – korz, manko – mank, město – měst, salto – salt, scherzo – scherz, tango – tang, torzo – torz, zrno – zrn.

Dvojtvary

Většina jmen s příponou -sko má dvojtvary: hledisko – hledisekhledisk, letovisko – letovisekletovisk, ložisko – ložisekložisk, ohnisko – ohnisekohnisk, pastvisko – pastvisekpastvisk, přízvisko – přízvisekpřízvisk, psisko – psisekpsisk, skalisko – skalisekskalisk, stanovisko – stanovisekstanovisk, strnisko – strnisekstrnisk, středisko – středisekstředisk, vřesovisko – vřesovisekvřesovisk; podle dokladů v ČNK jsou tvary s -e- výrazně četnější. Slovo vojsko má jen podobu vojsk.