1 Střídání samohlásky v základu slova

Ke střídání (krácení) samohlásky uvnitř slovního základu dochází ve 2. p. mn. čísla pouze u několika  podstatných jmen: dílo – děl, jádro – jader, jméno – jmen, játra – jater, péro/pero – per, záda – zad. Podstatné jméno léto (ve významu roky) může krátit i v dalších pádech mn. čísla: letům i létům, letech i létech, lety i léty.

2 Vkladné -e-

Vkladné -e- pro usnadnění výslovnosti bývá pravidlem u jednoslabičných slov a slov se dvěma (třemi) souhláskami před koncovkou -o.

2.1 Jednoslabičná podstatná jména

Vkladné -e- bývá pravidlem u jednoslabičných jmen: clo – cel, dno – den, jho – jeh, sklo – skel, zlo – zel.

2.2 Jména s dvěma (třemi) souhláskami před -o

Vkladné -e- bývá obvyklé u podstatných jmen, která mají před -o dvě (tři) souhlásky; jsou to jména tvořená příponami:

-stvo: božstvo – božstev, bratrstvo – bratrstev, členstvo – členstev, družstvo – družstev, horstvo – horstev, lidstvo – lidstev, loďstvo – loďstev, mužstvo – mužstev, obecenstvo – obecenstev, představenstvo – představenstev, včelstvo – včelstev,vodstvo – vodstev, zastupitelstvo – zastupitelstev;

-dlo: bělidlo – bělidel, bidlo – bidel, čerpadlo – čerpadel, čidlo – čidel, divadlo – divadel, držadlo – držadel, chapadlo – chapadel, jídlo – jídel, kormidlo – kormidel, křídlo – křídel, kyvadlo – kyvadel, lákadlo – lákadel, lepidlo – lepidel, madlo – madel, měřidlo – měřidel, mořidlo – mořidel, mýdlo – mýdel, návěstidlo – návěstidel, opěradlo – opěradel, osidlo – osidel, páčidlo – páčidel, plavidlo – plavidel, pravidlo – pravidel, rydlo – rydel, ředidlo – ředidel, říkadlo – říkadel, švihadlo – švihadel, trdlo – trdel, vozidlo – vozidel, vřídlo – vřídel, zrcadlo – zrcadel, žihadlo – žihadel;

-tko: cukrátko – cukrátek, držátko – držátek, chrastítko – chrastítek, jehňátko – jehňátek, klekátko – klekátek, koťátko – koťátek, krmítko – krmítek, kružítko – kružítek, lízátko – lízátek, měřítko – měřítek, ořezávátko – ořezávátek, pravítko – pravítek, razítko – razítek, tlačítko – tlačítek, ukazovátko – ukazovátek;

-čko: autíčko – autíček, dostaveníčko – dostaveníček, kolečko – koleček, městečko – městeček, peříčko – peříček, sklíčko – sklíček, slunéčko – slunéček, vajíčko – vajíček, víčko – víček

a dále např. podstatná jména: bahno – bahen, číslo – čísel, fiasko – fiasek, jablko – jablek, jádro – jader, jařmo – jařem, jezírko – jezírek, kouzlo – kouzel, okno – oken, pásmo – pásem, peklo – pekel, plátno – pláten, pouzdro – pouzder, prkno – prken, žebro – žeber.

Není ale u slov: bendžo – bendž, gesto – gest, hejno – hejn, hnízdo – hnízd, korzo – korz, město – měst, manko – mank, salto – salt, scherzo – scherz, tango – tang, torzo – torz, zrno – zrn.

3 Dvojtvary

Většina jmen s příponou -sko má dvojtvary: hledisko – hledisek i hledisk, letovisko – letovisek i letovisk, ložisko – ložisek i ložisk, ohnisko – ohnisek i ohnisk, pastvisko – pastvisek i pastvisk, přízvisko – přízvisek i přízvisk, psisko – psisek i psisk, skalisko – skalisek i skalisk, stanovisko – stanovisek i stanovisk, strnisko – strnisek i strnisk, středisko – středisek i středisk, vřesovisko – vřesovisek i vřesovisk; dle dokladů v ČNK jsou tvary s -e- výrazně četnější.

Slovo vojsko má jen podobu vojsk.