Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Psaní slov se zakončením -manie

Mánie je duševní choroba projevující se vzrušenou náladou, zvýšeným sebevědomím a aktivitou, subjektivním pocitem dobrého zdraví, spokojeností sama se sebou. Výraz se užívá nejenom jako psychologický termín, ale rovněž v přeneseném významu pro vášnivou zaujatost pro něco, chorobnou vášeň (ta jeho mánie lovit ryby).

Původ slova je v latinském mania, to je z řeckého maníā = zuřivost, šílenství, nadšení. Slovo tvoří často druhou část složených výrazů s významem ‚vášeň, náruživost; duševní choroba; chorobný sklon k něčemu‘.

Podle PČP i NASCS píšeme ve složeninách -manie, dochází tedy ke krácení na -a (toxikomanie, kleptomanie, pyromanie), v jazykové praxi (např. i ve Velkém lékařském slovníku) však velice často zůstává kvantita zachována jak v odborných výrazech: toxikománie, dipsománie, erotománie, nymfománie, kleptománie, pyrománie, megalománie, grafománie, bibliománie, tak i ve slovech příležitostných: cestománie, citátománie, ufománie, céčkománie apod. Rovněž tyto podoby lze považovat za správné.