Vyhledávání v obecných výkladech o jazykových jevech.

Psaní slov s částí -radio, -manie, -fuze

Psaní slov s první částí radio-

V češtině užíváme několik podstatných jmen s odlišným významem, která mají základ v latinském výrazu radius s významem ‚paprsek‘.

Rádius znamená poloměr, dosah působnosti (akční rádius) a rovněž kost vřetenní; radium je radioaktivní prvek; rádio je hovorové synonymum pro rozhlas (jako hromadný sdělovací prostředek) i rozhlasový přijímač.

Odvozená přídavná jména mají v písmu kvantitu stejnou jako výchozí substantiva: rádiusový (k rádius), radiový (k radium), rádiový (k rádio). Výrazy radiovýrádiový mají shodnou výslovnost s [á], v mluveném projevu je tedy bez kontextu nerozlišíme.

První část složených slov radio- píšeme i vyslovujeme krátce bez ohledu na to, zda ve složenině vyjadřuje význam: 1. týkající se paprsků, záření při jaderné reakci, radioaktivní, radiový (radioastronomie, radiodiagnostika, radiofarmakum, radiogeologie, radioizotop, radiokobalt, radioléčba, radionuklid, radioterapie), 2. týkající se rádiových elektromagnetických vln, rádiový (radiobudík, radioecho, radioelektronika, radiofonie, radioimpulz, radiomagnetofon, radioklub, radiokomunikace, radiolokace, radiomost, radiosonda, radiosoučástka, radiožurnál), 3. týkající se kosti vřetenní (radiokarpální, radioulnární).

Psaní slov se zakončením -manie

Mánie je duševní choroba projevující se vzrušenou náladou, zvýšeným sebevědomím a aktivitou, subjektivním pocitem dobrého zdraví, spokojeností sama se sebou. Výraz se užívá nejenom jako psychologický termín, ale rovněž v přeneseném významu pro vášnivou zaujatost pro něco, chorobnou vášeň (ta jeho mánie lovit ryby).

Původ slova je v latinském mania, to je z řeckého maníā = zuřivost, šílenství, nadšení. Slovo tvoří často druhou část složených výrazů s významem ‚vášeň, náruživost; duševní choroba; chorobný sklon k něčemu‘.

Podle PČP i NASCS píšeme ve složeninách -manie, dochází tedy ke krácení na -a (toxikomanie, kleptomanie, pyromanie), v jazykové praxi (např. i ve Velkém lékařském slovníku) však velice často zůstává kvantita zachována jak v odborných výrazech: toxikománie, dipsománie, erotománie, nymfománie, kleptománie, pyrománie, megalománie, grafománie, bibliománie, tak i ve slovech příležitostných: cestománie, citátománie, ufománie, céčkománie apod. Rovněž tyto podoby lze považovat za správné.

Psaní slov se zakončením -fuze

Podstatné jméno fúze s významem ‚spojení, splynutí, sloučení‘ se užívá jako odborný výraz v různých oblastech, časté je slovní spojení fúze obchodních společností, podniků; genetika zná chromozomovou fúzi, což je vytvoření jednoho chromozomu splynutím dvou nebo více chromozomů nebo jejich částí; proces, při němž dochází ke sloučení lehkých atomových jader a zároveň dochází k uvolnění energie, se nazývá nukleární (jaderná) fúze, variantou je termonukleární (termojaderná) fúze.

Základem slova fúze je latinské fūsiō od fundere = lít, rozpouštět. V češtině se původně zapisovalo v podobě fuse, PČP z roku 1957 mají dubletní tvary fuse (s výslovností [fúze]) a fúze, od roku 1993 je v souladu s výslovností za základní považován zápis fúze, podoba fuse je hodnocena jako příznaková (viz Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z).

Kvantita zůstává zachována i v odvozeném přídavném jménu fúzní (např. fúzní reaktor, fúzní energie, fúzní elektrárna), obouvidém slovesu fúzovat (válcovny plechu fúzují s dceřinou firmou na spalování odpadů) či podstatném jménu slovesném fúzování (jsou proti fúzování zdravotních pojišťoven), popř. ve složenině megafúze (ropná megafúze, megafúze cementářů).

Další výrazy a jejich odvozeniny, které sice mají stejný latinský základ jako fúze, ale jejichž význam se již od původního vzdálil, se mají podle PČP psát s -u. Jde převážně o termíny z oblasti medicíny a technických oborů a jejich odvozeniny: difuze (termodifuze, difuzní, difuzér, difuzor, difuzionismus, difuzionistický), efuze (efuzní, efuzivní), infuze (infuzní), konfuze (konfuzní, konfuznost, konfuzor), perfuze (homeperfuze, perfuzní), sufuze (sufuzní), transfuze (autotransfuze, imunotransfuze, transfuzní, transfuzologie, transfuzologický). V praxi se však často vyskytují i podoby s -ú-. Přestože nejsou kodifikovány, nelze je hodnotit jako chybné.

Podoby se -s-, např. difuse, konfuse, transfuse, jsou podle Dodatku k PČP rovněž možné, avšak stylově příznakové.